Rudolf Prekop | Expose
2. 4. - 11. 5. 2025 / April 4 - May 11, 2025
Kurátoři / Curators: Lukáš Kania, Viktoria Yordanova
Text: Viktoria Yordanova

(ENG bellow)

Rudolfa Prekopa (*1959, Košice) známe především díky černobílým analogovým fotografiím, jejichž působivost je dána nejen precizní kompozicí. Dosud však veřejnost byla málo obeznámena s jiným aspektem jeho tvorby, a to s koláží, do níž autor mistrně přetavuje svou fotografickou praxi. Nejenže hravě využívá inscenované či nalezené předměty, které svou výslednou skladbou na fotografii působí dojmem koláže, ale experimentuje také s odpadovým materiálem fotografických fragmentů, který pečlivě skládá na papír. Koláž tak má v kontextu jeho práce další přesah, kdy se pro něj stává uměleckým deníkem, v němž nás nechává číst a spoluvytvářet příběh. 

Tento příběh uvozuje univerzální symbol kruhu ze série fotogramů Kosmos. Pomocí světla a chemického procesu vznikla autorova reakce na vlastní fascinaci principem dokonalosti, celistvosti, v jejímž nekonečném uzavřeném prostoru panuje bezčasí. Kruh kosmu je zde rozechvěn pulsem vytvořeným z lettristické hry na papíře, která vznikla při testování autorovy tiskárny. 

Protipólem k manipulované a inscenované kompozici na fotografiích z ateliéru, s níž autor pracuje od počátku své kariéry, jsou fotografie z cyklu Reálovky. Přírodní struktury, mlha, sníh či městské zátiší jej oslovily nejen pro svou vizualitu, ale i pro svou nepředvídatelnost. Fotograf tak nemá kontrolu nad tím, jak se bude zachycený objekt chovat, a to mu dovoluje vytvářet otisky reality v její nezmanipulované podobě.

Prekopova neuhasínající potřeba experimentovat přirozeně vede k rozšíření výrazového spektra a přivádí jej k novým tématům. Ta citlivě zpracovává nejen ve svých fotografiích z cyklu Květiny, na nichž konzervuje pomíjivou krásu rozkvetlé rostliny. Nutkání uchovávat pomíjivé fragmenty přírody vyjádřil i ve svých asamblážích. Rostlinu totiž vysušil, slisoval, přelepil páskou, a zamezil tak přístupu vzduchu a vytvořil vakuum, v němž květinu zafixoval a zakonzervoval. Technikou asambláže tak vytvořil vlastní sbírku sušených rostlin neboli herbář.

Sbírání a uchovávání různých předmětů, včetně těch odpadových, je velmi výrazným prvkem autorovy tvorby. K pomyslnému vyvrcholení dochází tato metoda v jeho fotografiích a asamblážích z chlupů vlastního těla. Neobvyklý motiv, s nímž autor pracuje, nám dává pocit, že jsme postaveni před něco velmi osobní, velmi intimní. Odhalením něčeho, co už není součástí autorova těla, se paradoxně dostáváme do jeho bezprostřední blízkosti.

ENG

Rudolf Prekop (*1959, Košice, Slovakia) is best known for his black-and-white analog photographs, whose impact stems primarily from his precise composition. However, another aspect of his work remains relatively unknown to the public: collage, which he masterfully integrates into his photographic practice. He not only playfully incorporates staged or found objects—arranged in such a way that they give the impression of a collage within the photograph—but also experiments with discarded photographic fragments, meticulously juxtaposing them onto paper. Within the context of his work, collage takes on an additional dimension, serving as a kind of artistic diary in which he invites us to read and co-create the narrative. 

This narrative begins with the universal symbol of a circle, drawn from his photogram series Kosmos (Cosmos). Through the interplay of light and chemical processes, the artist explores his fascination with the principles of perfection and wholeness, where an infinite, enclosed space evokes a sense of timelessness. The cosmic circle is animated by a rhythmic pulse, created through a playful Letterist interplay on paper that emerged during the testing of the artist’s printer. 

In contrast to the manipulated and staged compositions in his studio photographs—a hallmark of his work since the beginning of his career—the series Reálovky (The Real Things) serves as a counterpoint. Natural structures, fog, snow, and urban still lifes captivated him not only for their visual appeal but also for their unpredictability. In these works, the photographer relinquishes control over how the subject behaves, allowing him to capture reality in its pure, unmanipulated form.

Prekop’s relentless drive to experiment naturally leads him to expand his expressive range and explore new themes. This sensitivity is evident not only in his Květiny (Flowers) series, where he captured the fleeting beauty of a blooming plant, but also in his assemblages. Motivated by the desire to preserve ephemeral fragments of nature, he dried plants, pressed them, and carefully sealed them with tape to create a vacuum, preventing air from entering. Through this assemblage technique, he built his own collection of dried plants—a personal herbarium.

The collection and preservation of various objects, including discarded materials, is a defining element of the artist's work. This approach reaches an imaginative culmination in his photographs and assemblages made from his own body hair. The unusual motif he employs evokes a sense of deep intimacy and personal connection. By revealing something that was once part of his body, he paradoxically brings us closer to his immediate presence.