Jiří Petrbok | Koláž je moje máma, kamarádi... | Collage is the Mother, My Friends…
4. 6. - 31. 7. 2025 / June 4 - July 31, 2025
Kurátor / Curator: Petr Vaňous
Text: Petr Vaňous

(ENG bellow)

Dezintegrovaný svět trpí touhou po sjednocení principů, jež by vycházely ze samotné lidské přirozenosti a vedly k radostnému sdílení. Čím více se vytrácí smysl pro přirozenost, tím více se figurace deformuje, stává se vratkou a nestabilní, předstírající, nebo spirituálně protaženou, mnohoznačnou, nezdravě démonickou. Realita se proměňuje ve zlověstný sen plný zneklidňujících atributů, znaků, varování a emblematických jinotajů. Pro vystižení aspektů tohoto „zatemnění“ je ideální forma koláže. Petrbok s ní pracuje už od své diplomové práce. Výstava ironicky nazvaná Koláž je moje máma, kamarádi… nabízí vhled do zrodu jednotlivých děl a autorského vývoje, v němž se koláž proměňuje, vrací se v čase, prochází novými inovacemi, recyklacemi i kolapsy. Stává se podkladem a východiskem pro malířské kompozice, nebo je z nich znovu vyjímána do nových kontextů a paralelních zrcadlení. Koláž je obraz plný heroického neklidu, v němž opojení, rezistence a negace splývají v okamžitou slast. 

Petrbokovy koláže vznikající v ohraničených cyklech. Výstava představuje průřez jeho dílem od roku 1996 po současnost. Nejstaršími vystavenými soubory koláží jsou Čelisti (1996) a Oživlé sochy (1996). První paroduje pop-artové vnímání světa v kontrastu čisté „výrobní“ barvy, navození šoku a podprahového odkazu na performativní umění. V jedné z hlav poznáváme Veroniku Bromovou. 

V druhém cyklu autor výrazovými prostředky kresby, spreje a rastru dynamizuje statickou předlohu sochařského média a vstupuje do alchymie těkajícího vnitřního modelu, jehož kontury nelze jednoznačně vymezit. Z přelomu let 1996–1997 pochází cyklus Dokreslených koláží založený na hravých asociacích, ironických skečích i silných obsahových kontroverzích. Základním motivem je tu provokativní rozklad obrazových konvencí až na hranici znaku. Zásadní je rovněž připomenutí přelomového cyklu Antika dnes z roku 1997.[1] Jak píše Petrbok, tyto koláže na růžovém podkladu se staly jakousi „matkou“ všech pozdějších obrazů s protáhlými bytostmi, UFO tematikou či princeznami. 

O rok později také vystavoval spolu s bratry Chapmanovými v rakouské Křemži na výstavě CLOSE ECHOES.[2] Její podtitul „veřejné tělo & umělý prostor“ rezonoval s pocity malíře fascinovaného novými impulzy a výzvami, které obrazu nabídla proměna paradigmatu a svádivé výrazové světy pohyblivého obrazu a tělesnosti spojené s performancí. S tematikou tělesnosti a jejími freudovskými konotacemi souvisí cyklus Kytky (1998–1999). Pozoruhodná je tu také vazba na rostlinnou říši, kterou ve svých textech Marcel Proust metaforicky používal k líčení lidských charakterů a na kterou prostřednictvím „principu zavinutí a rozvinutí“ v této souvislosti upozornil Gilles Deleuze.[3] Kontroverzní je cyklus asambláží, který vznikl jako ilustrace k Puškinovu tajnému deníku (2001)[4]. Jako rozvinutý motiv Původu světa od Gustava Courbeta je hravou poctou ženství i všemu, co přichází na svět. Kolem roku 2008 přechází Petrbok od klasické vystřihované a lepené koláže ke koláži digitální. Počítač používá jako skicák i jako specifický malířský nástroj. Často kombinuje digitální podklad s jeho domalbou či přemalbou. Tento pracovní postup dal také název široce založenému cyklu Domalovaných předloh (2010–2024)[5]. Výběr uzavírají velkoformátové digitální tisky na fotopapíře z letošního roku (2025). V nich se recyklují starší autorovy malířské motivy přeskládané do nových souvislostí a významových vazeb. Petrbok jako by tu vědomě postupoval proti času, narušoval chronologii své tvorby a kladl důraz na rituální způsob práce, pro který jsou cyklické návraty typické. 

______________________________________________________________________

[1] Petr Vaňous, Koláže Jiřího Petrboka, Tvar, roč. 14, č. 4, 2003, s. 7.

[2] Olga Malá – Karel Srp (eds.), CLOSE ECHOES: public body & artificial space / veřejné tělo & umělý prostor (katalog výstavy), GHMP Praha a Kunsthalle Krems, 1998. 

[3] Gilles Deleuze, Proust a znaky, Hermann & synové, Praha 2016, překlad Josef Hrdlička. 

[4] Alexandr Sergejevič Puškin, Tajné zápisky z let 1836–1837, Concordia, Praha 2001, ilustrace: Jiří Petrbok. 

[5] Magdalena Deverová, Jiří Petrbok/ Umělec je mrkev (katalog výstavy), Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem 2024. 

ENG

The disintegrated world suffers from a longing for unifying principles that would arise from human nature itself and lead to joyful sharing. The more the sense of naturalness is lost, the more figuration becomes deformed, unstable—pretending, or spiritually overstretched, ambiguous, and disturbingly demonic. Reality turns into a sinister dream filled with unsettling attributes, signs, warnings, and emblematic allegories. To capture the aspects of this “blackout,” collage is the ideal form. Petrbok has been working with collage since his diploma thesis. The exhibition, ironically titled Collage is the Mother, My Friends..., offers insight into the genesis of works and the artist’s development, in which collage evolves, moves backward in time, and undergoes continual innovation, recycling, and collapse. It becomes both the foundation and the point of departure for painting compositions, or is extracted from them and placed into new contexts and parallel reflections. Collage becomes a visual field of heroic restlessness, where intoxication, resistance, and negation merge into a state of immediate bliss. 

Petrbok’s collages were created in defined cycles. The exhibition presents a cross-section of his work from 1996 to the present. The earlies displayed collage series are Čelisti / Jaws (1996) and Oživlé sochy / Revived Sculptures (1996). The former parodies the pop-art perception of the world in contrast with pure “production” color, generating shock and a subliminal reference to performance art. In one of the heads, we can recognize Veronika Bromová. In the latter cycle, the artist uses expressive means such as drawing, spray, and raster to energize the static nature of the sculptural model, entering into the alchemy of a fluid internal form whose contours cannot be clearly defined. From the turn of 1996–1997 comes the series of Dokreslené koláže / Drawn Collages characterized by playful associations, ironic sketches, and strong content contrasts. The central motif is the provocative deconstruction of pictorial conventions to the point where they become mere signs. Also essential to recall is the groundbreaking cycle Antika dnes / Antiquity Today from 1997[1]. As Petrbok writes, these collages—set against a pink background—became the “mother” of all his later paintings featuring elongated beings, UFO motifs, or princesses. A year later, the artist exhibited alongside the Chapman brothers in Krems, Austria, at the exhibition CLOSE ECHOES[2]. Its subtitle, “public body & artificial space,” resonated with the sensibility of a painter captivated by the new impulses and challenges posed to painting by the shifting paradigm and the seductive expressive realms of the moving image and corporeality associated with performance. 

The theme of corporeality and its Freudian connotations is explored in the cycle Kytky / Flowers (1998–1999). Also noteworthy is the connection to the plant kingdom, which Marcel Proust used metaphorically in his texts to describe human characters—and which Gilles Deleuze, in this context, highlighted through the “principle of wrapping and unfolding.”[3] Controversial is the cycle of assemblages created as illustrations for Pushkin’s Secret Journal (2001)[4]. As an elaborated motif of Gustave Courbet’s painting L‘Origine du monde, it serves as a playful tribute to womanhood and all that enters the world through it. Around 2008, Petrbok shifted from traditional cut-and-paste collage to digital collage. He began using the computer as both a sketchbook and as a specific painting tool, often combining a digital background with his painting or overpainting. This method of working gave rise to the expansive cycle Domalované předlohy / Overpainted Templates (2010–2024) [5]. The selection concludes with large-format digital prints on photo paper from this year (2025). In these works, the artist recycles older painting motifs and rearranges them into new contexts and semantic relationships. It is as if Petrbok consciously works against linear time, disrupting the chronology of his oeuvre and emphasizing a ritual approach marked by cyclical returns. 

______________________________________________________________________
[1] Petr Vaňous, Koláže Jiřího Petrboka in Tvar, 14, No. 4, 2003, p. 7.

[2] Olga Malá – Karel Srp (eds.), CLOSE ECHOES: public body & artificial space / veřejné tělo & umělý prostor (exhibition catalog), Prague City Gallery and Kunsthalle Krems, 1998.

[3] Gilles Deleuze, Proust a znaky (Marcel Proust et les signes), Hermann & synové, Praha 2016. Czech translation by Josef Hrdlička.

[4] Alexandr Sergejevič Puškin, Tajné zápisky z let 1836–1837 (Secret Journal 1836–1837), Concordia, Praha 2001. Illustrated by Jiří Petrbok.

[5] Magdalena Deverová, Jiří Petrbok/ Umělec je mrkev (exhibition catalog), Gallery of Modern Art in Roudnice nad Labem, 2024.